NAPSALI O NÁS: Jaromír Komorous, Webmagazín (RECENZE)
KOLEDY OD BERÁNKA
Den se zkrátil úplně nejvíc. Stmívá se zdvořile v pět odpoledne. Vzteká se jen vyznavač letního času. Jednoho znám. Ale zimní večery nám nevzal. Ani jejich hudbu. „Nejkrásnější vánoční koledy od beránka“. Album, nahrané a nazpívané skupinou Glanc. Patří právě k tomuto času. Úsměvy získávají na srdečnosti, tečou-li slzy, tak štěstím.
Zdeněk Beran (pro mě beránek z titulu) nahrávkám nasadil slušivý bílý šál. Nonšalance od začátku do konce. Muzikantský zpěv navážil na lékárnických vahách, aranže ozdobil šlehačkou zvolené instrumentace. Jeho jemné, v závěru alba gradující perkuse, nemalé kvantum programátorské práce, styl celé nahrávky… Chutné.
Sólová zpěvačka Gabriela Urbánková pěje své party jak z kůru kostela, páni Petr Kutheil a již jmenovaný Zdeněk Beran nezaostávají. Jen host Zdeněk Podhůrský schválně vybočuje. Bílé psí dečky, štráfkatý kvádro, klobouk do čela, cítit za zády nejspíš kapelu Šlapeto. Vidím to přes kameru. Cvrnknutí do klobouku závěrem. Klapka, jedem. A že zpívá Tichou noc? Dobře. Tak mu dejte pěknou špacírku. Ale bacha! Tu nosil i Meckie Messer.
Jak mám možnost poznat muzikálnost páně Berana, vidím záměr. Vychytávky najdete sami.
Zminimalizovaný Stanislav Zeman se svou trubkou jako by chtěl potvrdit řečené. Zúčastňuje se pouze ve dvou nahrávkách, ale podtrhuje veselí v nich sdělované. Lenka Ambrožová houslemi a Jarmila Chomíková zobcovou flétnou dávají nahrávkám vůni jmelí.
Po albu sáhnu rád znovu. Hudební cit a erudice zaručují beránkovi mašli na krku. Muzikanti, co netrvají u mixpultu na šavlích vytlačených na maximum, mají puntík k dobru.
Není to tak dlouho, co jsem zde představoval kolekci koled v úpravě Zdeňka Berana. Svůj tah na bránu potvrzuje i nyní, když se dal do práce nad ohromnou hromadou hudby, navršenou našimi národy během celých věků. Na nás je, aby se z ní nestal neživý muzejní exponát.
Zdeněk Beran neexperimentuje ve výběru. Sází na osvědčené tutovky. Novátorství nacházím především v aranžích písní a jejich přednesu. Nebere v úvahu stávající hranice státu. Album začíná notoricky známou „To ta Helpa“ z Horehroní. (Řeka se tam krásně kudrnatí a bučení krav na brodu se stává nezvyklým budíčkem už spoustu let.) Co s tím ale ten člověk udělal! Většinou dryáčnickou interpretaci setřel nádherně nosnými plochami houslí a trochu melancholický zpěv Gábiny Urbánkové posouvá písničku rázem na jinou kolej. Dalším bonbonkem pro mě je písnička „Ej padá, padá rosička“. Ulámané ostny z vybraných písní je velkým přínosem desky. A jedno potvrzení dřevní cesty. Písničku „Nezacházej slunce“ budu mít od Žalmana raději. Že by generační spřízněnost?
Hosté desky tvoří zajímavé sdružení. Roman Vojtek, muzikálový herec a zpěvák. Gabriela Urbánková, muzikálová zpěvačka, sólistka kapely Glanc. Petr Kutheil, muzikálový zpěvák (Hamlet, Galileo, Jekyl & Hyde). Michal Cerman, muzikálový herec a zpěvák.
Karaoke verze je u alba zvlášť milá. Zpívejme si, zpívejte dětem, křičím. Zopakujme si slogan z bookletu: “Unikátní zpracování nejkrásnějších lidových písní.“ CD se dodává s bonusem. Nejde už o lidovky. „Ale šlo mi o zbavení zbytečného patosu u těch písní,“ říká Zdeněk. „Kde domov můj“ a „Gaudeamus Igitur“. To na životní cestu našim šmudlům.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
