LIDOVKY OD BERÁNKA
Není to tak dlouho, co jsem zde představoval kolekci koled v úpravě Zdeňka Berana. Svůj tah na bránu potvrzuje i nyní, když se dal do práce nad ohromnou hromadou hudby, navršenou našimi národy během celých věků. Na nás je, aby se z ní nestal neživý muzejní exponát.
Tři cesty vedou k lidové písni. Někdo to má jinak, nechť má. Já vidím cestu kamennou, kdy k písničce interpret přijde v předklonu a otevře ji jako vzácnou konzervu. Špatně! Konzervy patří do válečných let. Pak je tu cesta dřevní, měkčí a voňavější, nejfrekventovanější a našimi interprety notně využívaná. Osobitý projev předpokládán a na hudebních setkáních srdečně aplaudován. No a cesta hlinitá, sotva vyšlapaná, ale skýtající největší dobrodružství těm, co se po ní vydají. Neoschlá se ještě houpe poutníkům pod nohama. Nesnadné úseky se překonávají mnohdy až na další pokus, a většinou tajně. Ale když se to povede … Prototypy máme před sebou. Jarmila Šuláková a její Flereti se rozhodně nebojí do toho hrábnout. Čechomor svítí světlem nejzářivějším. Ted jsem dostal zrovna zprávu, že z úspěšného miniturné z Washingtonu a okolí se vrátila skupina Chodská vlna, taky jsem tu o ní psal. Prostě, přetavit nalezené k obrazu svému a nebát se toho. Pak zpívá celé náměstí spolu …
Zdeněk Beran neexperimentuje ve výběru. Sází na osvědčené tutovky. Novátorství nacházím především v aranžích písní a jejich přednesu. Nebere v úvahu stávající hranice státu. Album začíná notoricky známou „To ta Helpa“ z Horehroní. (Řeka se tam krásně kudrnatí a bučení krav na brodu se stává nezvyklým budíčkem už spoustu let.) Co s tím ale ten člověk udělal! Většinou dryáčnickou interpretaci setřel nádherně nosnými plochami houslí a trochu melancholický zpěv Gábiny Urbánkové posouvá písničku rázem na jinou kolej. Dalším bonbonkem pro mě je písnička „Ej padá, padá rosička“. Ulámané ostny z vybraných písní je velkým přínosem desky. A jedno potvrzení dřevní cesty. Písničku „Nezacházej slunce“ budu mít od Žalmana raději. Že by generační spřízněnost?
Hosté desky tvoří zajímavé sdružení. Roman Vojtek, muzikálový herec a zpěvák. Gabriela Urbánková, muzikálová zpěvačka, sólistka kapely Glanc. Petr Kutheil, muzikálový zpěvák (Hamlet, Galileo, Jekyl & Hyde). Michal Cerman, muzikálový herec a zpěvák.
Karaoke verze je u alba zvlášť milá. Zpívejme si, zpívejte dětem, křičím. Zopakujme si slogan z bookletu: “Unikátní zpracování nejkrásnějších lidových písní.“ CD se dodává s bonusem. Nejde už o lidovky. „Ale šlo mi o zbavení zbytečného patosu u těch písní,“ říká Zdeněk. „Kde domov můj“ a „Gaudeamus Igitur“. To na životní cestu našim šmudlům.
Zdeněk Beran neexperimentuje ve výběru. Sází na osvědčené tutovky. Novátorství nacházím především v aranžích písní a jejich přednesu. Nebere v úvahu stávající hranice státu. Album začíná notoricky známou „To ta Helpa“ z Horehroní. (Řeka se tam krásně kudrnatí a bučení krav na brodu se stává nezvyklým budíčkem už spoustu let.) Co s tím ale ten člověk udělal! Většinou dryáčnickou interpretaci setřel nádherně nosnými plochami houslí a trochu melancholický zpěv Gábiny Urbánkové posouvá písničku rázem na jinou kolej. Dalším bonbonkem pro mě je písnička „Ej padá, padá rosička“. Ulámané ostny z vybraných písní je velkým přínosem desky. A jedno potvrzení dřevní cesty. Písničku „Nezacházej slunce“ budu mít od Žalmana raději. Že by generační spřízněnost?
Hosté desky tvoří zajímavé sdružení. Roman Vojtek, muzikálový herec a zpěvák. Gabriela Urbánková, muzikálová zpěvačka, sólistka kapely Glanc. Petr Kutheil, muzikálový zpěvák (Hamlet, Galileo, Jekyl & Hyde). Michal Cerman, muzikálový herec a zpěvák.
Karaoke verze je u alba zvlášť milá. Zpívejme si, zpívejte dětem, křičím. Zopakujme si slogan z bookletu: “Unikátní zpracování nejkrásnějších lidových písní.“ CD se dodává s bonusem. Nejde už o lidovky. „Ale šlo mi o zbavení zbytečného patosu u těch písní,“ říká Zdeněk. „Kde domov můj“ a „Gaudeamus Igitur“. To na životní cestu našim šmudlům.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
Přidat komentář