NAPSALI O NÁS: Jaromír Komorous, Webmagazín (RECENZE)
KOLEDY OD BERÁNKA
Den se zkrátil úplně nejvíc. Stmívá se zdvořile v pět odpoledne. Vzteká se jen vyznavač letního času. Jednoho znám. Ale zimní večery nám nevzal. Ani jejich hudbu. „Nejkrásnější vánoční koledy od beránka“. Album, nahrané a nazpívané skupinou Glanc. Patří právě k tomuto času. Úsměvy získávají na srdečnosti, tečou-li slzy, tak štěstím.
Beránku, beránku, co skrývá tvé rouno? Pokoru, čistotu, střídmost. V jiné poloze koledy nebrat! Zpěváci a hudebníci rockového Glancu rozptýlili mé obavy prvními tóny. Zároveň každou chvíli naznačí, jaký potencionál, hlasový i instrumentální, se ukrývá pod vzorně jednoduchými aranžemi vybraných písní. Přidávám ještě sebekázeň. Muzikantskou, lidskou. Neprodává se. Je, nebo není. Po každé skladbě naservírovaný její doprovod navádí k vlastnímu zpěvu. Karaoke se tomu říká.
Zdeněk Beran (pro mě beránek z titulu) nahrávkám nasadil slušivý bílý šál. Nonšalance od začátku do konce. Muzikantský zpěv navážil na lékárnických vahách, aranže ozdobil šlehačkou zvolené instrumentace. Jeho jemné, v závěru alba gradující perkuse, nemalé kvantum programátorské práce, styl celé nahrávky… Chutné.
Sólová zpěvačka Gabriela Urbánková pěje své party jak z kůru kostela, páni Petr Kutheil a již jmenovaný Zdeněk Beran nezaostávají. Jen host Zdeněk Podhůrský schválně vybočuje. Bílé psí dečky, štráfkatý kvádro, klobouk do čela, cítit za zády nejspíš kapelu Šlapeto. Vidím to přes kameru. Cvrnknutí do klobouku závěrem. Klapka, jedem. A že zpívá Tichou noc? Dobře. Tak mu dejte pěknou špacírku. Ale bacha! Tu nosil i Meckie Messer.
Jak mám možnost poznat muzikálnost páně Berana, vidím záměr. Vychytávky najdete sami.
Zminimalizovaný Stanislav Zeman se svou trubkou jako by chtěl potvrdit řečené. Zúčastňuje se pouze ve dvou nahrávkách, ale podtrhuje veselí v nich sdělované. Lenka Ambrožová houslemi a Jarmila Chomíková zobcovou flétnou dávají nahrávkám vůni jmelí.
Po albu sáhnu rád znovu. Hudební cit a erudice zaručují beránkovi mašli na krku. Muzikanti, co netrvají u mixpultu na šavlích vytlačených na maximum, mají puntík k dobru.
Zdeněk Beran (pro mě beránek z titulu) nahrávkám nasadil slušivý bílý šál. Nonšalance od začátku do konce. Muzikantský zpěv navážil na lékárnických vahách, aranže ozdobil šlehačkou zvolené instrumentace. Jeho jemné, v závěru alba gradující perkuse, nemalé kvantum programátorské práce, styl celé nahrávky… Chutné.
Sólová zpěvačka Gabriela Urbánková pěje své party jak z kůru kostela, páni Petr Kutheil a již jmenovaný Zdeněk Beran nezaostávají. Jen host Zdeněk Podhůrský schválně vybočuje. Bílé psí dečky, štráfkatý kvádro, klobouk do čela, cítit za zády nejspíš kapelu Šlapeto. Vidím to přes kameru. Cvrnknutí do klobouku závěrem. Klapka, jedem. A že zpívá Tichou noc? Dobře. Tak mu dejte pěknou špacírku. Ale bacha! Tu nosil i Meckie Messer.
Jak mám možnost poznat muzikálnost páně Berana, vidím záměr. Vychytávky najdete sami.
Zminimalizovaný Stanislav Zeman se svou trubkou jako by chtěl potvrdit řečené. Zúčastňuje se pouze ve dvou nahrávkách, ale podtrhuje veselí v nich sdělované. Lenka Ambrožová houslemi a Jarmila Chomíková zobcovou flétnou dávají nahrávkám vůni jmelí.
Po albu sáhnu rád znovu. Hudební cit a erudice zaručují beránkovi mašli na krku. Muzikanti, co netrvají u mixpultu na šavlích vytlačených na maximum, mají puntík k dobru.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
Přidat komentář